Šestka jako brána na druhý stupeň

Klidné vody prvních pěti let pomalu mizí v dálce :) a my jsme v šestce. Je to brána na druhý stupeň. A vše se mění... Děti rostou jako z vody, pomalu klepe na dveře puberta, mění se těla i dětská nitra. A taky přístup školy. 

Druhý stupeň je pro velké děti, které se pomalu připravují na život v širém světě. Úkol základní školy skončí tím, že dítě vypustí na střední a na to je potřeba být připravený. A tak se začínají zvyšovat nároky a čím dál víc děti musí používat svou vůli. Chce se po nich víc, povinnosti přibývají a je nutné, aby se děti naučili je plnit. Dalo by se říct, že skončila doba hájení. 

V prvních letech to tak nebylo, třeba o domácích úkolech jsem psala tady. A tak se postupně ukázalo, kdo má vůli přirozeně rozvinutou a pro koho je to stále velká výzva. Teď už ale "musí" všichni.. Není kam uhnout, kam se schovat. Jsou tu domácí úkoly s termínem, který si děti musí hlídat. Zadání pro samostatnou práci zaznívá jednou - neopakuje se několikrát. Děti  jsou nucené být bdělé a pozorné, pokud něco nechytí, je na nich, aby si látku od ostatních sehnali a dopsaly. Začínají ve všech předmětech psát "prověrky", na kterých mají ukázat, jak látku pochopily. A podobně. A mimochodem je to moc dobře, jsem pro všemi deseti. Děti jsou zralé jako hrušky a tenhle zvyšující se tlak jim dělá moc dobře, alespoň tomu mému exempláři :D

Znova si uvědomuji, jak nadčasově je tento pedagogický přístup sestaven. Jak je dokonale provázaný s vývojovou pedagogikou a když s ním pracuje vědomý učitel, je to velké dobro pro každé jedno dítě... Díky za to !

V šesté třídě se navíc dál rozšiřuje okruh vyučujících, a tedy přístupů a osobností, ke kterým se mohou (a musí :D) vztahovat. Jsou tu nově dílny, je tu jazyk (AJ a NJ), matematika, tělocvik, výtvarná výchova a ruční práce, při kterých děti vedou jíní učitelé a ne ten třídní.

Třídní učitelka v našem případě zůstává stejná (Což není automatické, i když na waldorfských školách velmi žádoucí. Souvisí to s kvalifikací a také schopnostmi daného učitele.) a jsme za to moc rádi! Děti už velmi dobře zná. Ví, kdo potřebuje podpořit, kdo trochu přitlačit, ví, na koho co funguje... vidí je denně 6.rokem a s celostním pedagogickým přístupem je má velmi dobře načtené. Děti ji také dobře znají. Moc dobře si jsou vědomi hranic a toho, co se od nich čeká.

Díky tomu se společně (kombo učitel x rodič) připravujeme na tu hormonální smršť, která nás čeká a můžeme v lecčem spojit síly. Vnímám, že právě v období puberty děti potřebují i další kotvy, spolehlivé známé a autentické dospělé, než jenom rodiče. Naštěstí, když procházím školou, vidím jich tu mnoho... A tak i v této době, kdy naše děti už nejsou těmi roztomilými prťátky, ale rostou nám před očima do svébytných osobností, cítím velkou vděčnost za to, že můžeme být součástí tohohle "waldorfského světa"...